H O L K Y S I K O R K Y
o Klárce a o Aničce,jejich mamince a trošku i tatínkovi,veliteli malých hasičů
pozadí blogu: staženo ZDE

Kontakt na autorku blogu - Sikorku tu: SikorkaAlena@seznam.cz


ČISTĚ PRO INFORMACI - NA KLÁRKUNENÍ VYHÁŠENÁ ŽÁDNÁ SBÍRKA!!!!


Učení mučení II,ale tentokrát o Klárce

27. října 2009 v 23:26 |  Klárka mrňous
naše Klárka..............náš malý mrňous............a náš malý pidi učedník.

A jak a co se vůbec může takový malý čtyřleťák učit?
Vždyť na školu je ještě brzo!!!!!
A vlastně proč se má něco učit a proč má něco nacvičovat? O co jde?

Ale ono nejde o nějaké učení. Jde o úkoly, které mají Klárky mozek aktivovat k tomu myslet "alespoň" trošku(čím víc tím líp) myslet správně.

Moje Klárka má v diagnoze od psycholožky psanou středně těžkou mentální retardaci. A my, kdybychom její mozek neprocvičovaly, tak by se ona retardace,čím dál tím víc prohlubovala.
A to my nechceme.

Chceme vidět pokroky, a ne kroky zpátky!!!!!Tak se do toho dáme. Pojďte prosím se s námi učit.

Troška historie nikoho nezabije, aneb jak jsme vlastně začaly
(s úkoly speciální pedagožky)

Nejprve byla Klárka malá miminková. Takový roztomilý drobeček. Načinčaný do holčičích barev a kraječek(no jo,dědictví po starší ségře).
Takový mimiš toho moc nepotřebuje. Snad jen mlíčko, přebalení a spánek.

Pak se začala rozkoukávat. A už jsme stimulovali. Jak byla vzhůru, snažily jsme se jí zabavit. Samozřejmě,že né nijak moc, prostě si hrála jako každé jiné miminko-měla nad postýlkou kolotoč, měla(a dodnes má)spousty chrastítek, hraček.
Taky měla a má knížky. I když nevím,zda chápe text, čteme jí celkem často už od narození. A jí se to líbí.Aničce jsme taky četli-a myslela jsem si,s jakou chutí se bude učit číst, jakou bude mít radost z toho,že si sama přečte knihu (a ejhle, ono ne, jde jí spíš matematika-taky teda výtvarka a tělocvik-a z celý školy je podle ní nejlepší to,že poté co se odučí svých povinných 4-5hodin, tak je no konečně, hurrááá-družina):-))))



Ale miminko rostlo a než jsem se otočila, byl jí rok. A pořád byla miminko.
Nic moc neuměla, akorát se přetočila z bříška na záda,ze zad na bříško, a plazila se jako voják v první zákopové linii. Plazila se kdykoliv a kamkoliv.
Trošku žvatlala(a žvatlá do teď),pískala a prskala.Slova nebyla žádná. A byla hodná, byla úplný zlatíčko.



Ale já sama bych už nevěděla jak jí pomáhat dál.

Ale my z Plzně a okolí máme někoho kdo nám poradí jak dál.

Někoho,kdo pro nás dělá strašně moc

Někoho,kdo nás včas odešle k odborníkům a poradí ke kterým

Jsou to doktoři,doktorky a sestřičky

z Centra vývojové péče

FN v Plzni na Lochotíně


Více prosím si můžete o nich přečíst zde:Fakultní nemocnice v Plzni

(areál Fakultní nemocnice na Lochotíně, vidíte to ucpaný parkoviště? Tu silnici obloženou autama? No to je tam běžný stav, strašně špatně se parkuje)







kdo chce může se mrknout na jejich www.stránky-viz výše Fakultní nemocnice Plzeň(tam mají vlastní rubriku)




Zde je místo pro maminky s problémovým těhotenstvím, s problémovým porodem, s překvapením (třeba v podobě vrozené vývojové vady)po porodu.
Tady se na jednom místě soustředí celý tým odborníků,kteří se o vás a vaše miminko s láskou postarají.

Centrum vývojové péče je poradna pro výše uvedené rizikové novorozence,tj. mimča z předčasných porodů, miminka s vrozenou vývojovou vadou, miminka,která se narodila nemocná.

Zde "hlídají" psychomotorický vývoj vašeho prcka a odsud vás odesílají k tomu specialistovi,kterého právě budete potřebovat.

Spolupracuje se tu s:
psychologem, ortopedem, neurologem, speciální pedagožkou, genetikem,logopedem, urologem, chirurgem, neurochirurgem, oftalmologem,rehabilitačními pracovníky...a dalšími důležitými odborníky,které budete nebo můžete potřebovat.

Centrum pracuje v rámci neonatologického oddělení.
A z mého pohledu, pohledu maminy s postiženou holčičkou, pracuje opravdu dobře.

Ještě jednou fakultka.


Tak se vrátím zpátky, k době kdy je Klárce kolem roku.
Je pozadu,ale ještě to není tak znát.
Ale přesto již začneme.
Ono všechno taky nejde hned. Jsou i objednací lhůty.

Vzhledem k tomu,že malá neprospívá(přibývá tak 20dg za měsíc a myslím,že ještě ne za každý), dělají se velké krevní testy(na všechno možné, zda něco nechybí, něco nepřebývá), zjišťuje se mírný nedostatek železa, bereme Maltofern. Živin a všeho ostatního má dost, a přesto je tááák hubená.
Dostáváme Fantomalt na přibývání, a kontrolu již za 2 měsíce(asi pro jistotu, aby se nic nezanedbalo). Ve stejnou dobu malou odstavuji, vlastně není zbytí,už není čím kojit. Ve stejnou dobu poznává chuť vánočního cukroví. Je jí rok a kousek, víc to neřeším a jí úplně všechno(nemá zuby tak dost mixujeme,ale nahrubo, i bez zubů totiž docela dobře kouše). Po Vánocích jdeme znovu na kontrolu a kuk ho prcek má o půl kila víc. Já jásám,paní doktorka jásá, a zase jedeme dál.

Paní doktorka navrhuje zkouknout malou psycholožkou(v ordinaci totiž předvádí scénu jako z filmu, chce být jen a jen u mě, jinak se bojí, dnes si myslím,že sestřičky na toto období z láskou vzpomínají, nyní totiž do čekárny přichází aktivistka, která prozkoumá domeček, třese věšákem na kabáty a když jde se mnou za ruku, klepe na všechny dostupné dveře:-))))).

Psycholožka Klárku zkoukne, dává diagnozu středně těžké,až těžké mentální retardace(má vrozenou vývojovou vadu, zas nás to tolik nepřekvapuje, počítáme s tím, ale.....stejně jsme tak v duchu doufali,že třeba překvapí)
a navrhuje setkání se speciální pedagožkou.

S tím souhlasíme, prckoví je rok a osm měsíců, sp.pedagožka nás objednává na září. Dřív nemůže kvůli tomu,že neonatologie se stěhuje na Lochotín(předtím byly na borech),kde vyrostla nová porodnice.Mezitím se řeší naše první lázně-než poprvé jedeme, už máme i první úkoly.

A tady začíná naše cesta ke vzdělání. Touhle dobou začínáme dostávat úkoly. Klárka je v podstatě ležák(je bud´na zádech nebo na bříšku, chůze, sezení, lezení v nedohlednu). Celkem se soustředí, celkem jí to jde. Zírám co všechno zvládne.

Po lázních zlepšení v pohybu, je taková rychlejší, stále neleze, nesedí, a tak,.....

Spec. pedagogika pokračuje dostáváme úkol za úkolem, malé některé jdou sami od sebe, některé vůbec nechce dělat, ale umí je(třeba ten slavnej komín z kostek-dostane-li Klárka za úkol postavit komín, okamžitě vztekla hází kostky pryč, nechám - li jí samotnou s kostkama, občas komín udělá sama od sebe)něco nám nejde, třeba pití z brčkem a výběr z více než tří možností....

A čas plyne, plyne a plyne,...........a malé jsou skoro tři roky, vývoj stále stejný, plazí se, nemluví, nesedí,neleze, řešíme lázně podruhé, váhám jestli ject nebo ne, nakonec jedeme, a po lázních neuvěřitelný skok dopředu, ale v pohybu.

Také v touhle dobou začínáme zpívat s Duhovými dětmi, paráda je to,že zpívat mohou chodit obě holky(zpívá pouze Anička, Klárka hraje na rolničku).

Klári zjištuje,že může klečet ve W(z rehabilitačního hlediska zcela nevhodný posed, ale svět je najednou tak jinej, tak lepší,o tolik větší)....s pohybem přichází ale útlum v učení, pořád sebou mele, a najednou už to není ta malá pohodářka,co spokojeně ležela, ten malý spokojený plazicí se vojáček, čas letí a jsou tu její 3tí Vánoce(je jí něco přes tři roky), začíná nás vydírat,chce se pořád nosit, je na ní vidět,žese nudí.
Je spokojená,jen když jdeme mezi děti. Venku bývá někdy ukňouraná,ale jsou celkem mrazy a ona si každou chvilku sundavá rukavičky, takže jí je zima,ach jo). V lednu jdeme poprvé na vyšetření do ranné péče, Klárka krásně spolupracuje(překvapuje mi, doma nechce dělat skoro nic, jen si vynucovat), začíná k nám docházet teta Zuzka(poprvé se jí Klárka trošku bojí, pak už se s ní radostně vítá, a chce jí prohledávat tašku,co jí zase nese za novinky, jaké tam má nové hračky),dává mi ještě k úkolům od spc.pedagožky pomůcky, věci na nácvik jemné i hrubé motoriky.

Od duhových dětí máme seminář keramika, v denním stacionáři Človíček. Koukám,že to tam dole mají zařízené jako školku, že by braly i děti????
Opisuji si jejich adresu a telefon ze stěny, a už lovím na netu. Jo, koukám je to i pro děti. Dlouho neváhám,zvedám telefon a volám tam,ptám jestli by mi vzaly Klárku, místo mají, dávám si s panem vedoucím sraz, vezu Klárku ukázat, vezu sebou všechny její papíry. A jo, přijímají nás a to koukám jako blázen hned od dubna. 10x tam můžu být s ní, pak už musí sama. Využívám to třikrát, pak mi pošlou na 2hodinky pryč, jak to malá zvládne, a ona jo. Takže začíná docházet 2x v týdnu, zdá se mi to tak akorát, ještě máme plavání, a zkoušíme se integrovat do normální školky(nakonec to asi nepůjde, ale nevzdáváme se).

V létě pak jedeme potřetí do lázní, a malá jde do vysokého kleku, načež jde do stoje(šla teda už předtím,ale pomalu), chodí kolem nábytku, chodí za obě ruce, a někdy,když se opravdu zadaří, chodí i za jednu ruku. Těsně před lázněma nás ještě vidí ortoped-je značně překvapen jak dobře na tom malá fyzicky je, chválí nás.
A najednou telefon, ortopedie, vyděsím se, co se děje. Neděje se nic, doktor navrhuje,že Klárku pošle na operaci do Prahy, spraví se tam její vykloubený kyčel. Bojím se moc, nicméně vidím,že to Klárka potřebuje, tak souhlasím, domlouvám si na září v Praze vyšetření.............no a 11-11-2009 máme nastoupit k operaci(no asi nenastoupíme, u ségry ve škole jsou neštovice, holky je ještě neměly, možná je chytí, uvidím)

Cestou do Prahy(Klárka spí v autě, počasí nám přeje, je nádherně-je tak kolem 3odpoledne).

Vracíme se po sedmé hodině večerní a na dálnici nás zastihne takovýhle nádherný západ slunce-Klári je unavená, nicméně celou cestu v autě je nesmírně hodná, nefňuká, hraje si s autíčkem - chrasítkem a autíčky, které jsou navlečené na kaničce(Kamčo, děkuju, opravdu jí zabavují, na hooodně,hooodně dlouhou dobu).



No jo to by všechno bylo hezké. Ale nějak tu nejsou ony úkoly od speciální pedagožky, nějak tu zatím chybí to nejdůležitější.
Ale ne.
Už je to tady.

Klárku úkoly od naší speciální pedagožky provázejí už od roku, a je jich čím dál tím víc.Ted jsme teda zvolnily a stále opakujeme.

Ted hodnotíme a kontrolujeme,co už se všechno ta naše slečna naučila:
- hodnotíme to zcela snadno:j
  1. jenom s pomocí(fyzickou vedení, slovní podpora)dokáže splnit pouze část úlohy
  2. B-potřebuje pomoc při více než polovině dílčích kroků,ale jednu část zvládne sama, nebo se alespoň pokusí
  3. potřebuje pomoct při méně než polovině dílčích kroků, větší části zvládne samostatně
  4. často zvládne úplně sama, ovšem ne vždy
Pozn. ještě tady byla kategorie zvládá vždycky zcela sama, tak to se nám zatím nezadařilo. Nic tak nějak nejde vždycky.:-)

Abych měla lepší přehled rozdělila jsem si úkoly od 5 ti kategorií:
  • komunikace
  • hrubá motorika-všechno kolem pohybu
  • sebeobsluha
  • Klárka mezi lidmi
  • hry,hračky a hraní si



KOMUNIKACE
(JEMNÁ MOTORIKY, PASLTELKY, VÝBĚR ZE DVOU A VÍCE PŘEDMĚTŮ, VÝBĚR Z VÍCE MOŽNOSTÍ, GESTA,ŘEČ)

1.JEN S POMOCÍ
Kreslení - s pastelkami-ty se pro ní stávají čím dál tím větším nepřítelem

2.POTŘEBUJE POMOC S VÍCE NEŽ POLOVINOU
a)Kreslení - s vodovkama, kuličkou do ruky, kreslení, nebo lépe obtiskávání razítek na magnetickou tabulku
b)Dále pak-dává najevo,že chce pustit dvd(oblíbené jsou hrané pohádky nebo příběhy - vede u nás Harry Potter, dále pak k věku přiměřený Lotrando a Zubejda-a to se líbí i mamince- a Jak se krotí krokodýly, z kreslených jen Madagaskar II, a Medvědí Bratři. ) Jo a nevydřží se dívat v kuse(najednou tak 20minut a ještě ne vždycky- a zásadně přitom nesedí- stojí u bobíku-takové té podložky na nožky a kouká,je to lepší než když stojí přímo nalepená na televizi-to někdy taky s chutí dělá).
c)Staví komín, když se nekoukám, děláme-li to spolu, musím hodně pomáhat.
d)Předá někomu něco-ale musí se jí za to poděkovat, jinak brečí.
e)Vem si svoje-to je moje(její musí být něco,co chce alespoň o malinko víc, jinak jí tenhle úkol naprosto nezajímá)

3.POTŘEBUJE POMOC S MÉNĚ NEŽ POLOVINOU
a)Najdi stejné, vyber zvuk
ukážeme např. chrastítko, zachrastíme, pak pistolku, zastřílíme - a obojí dáme tak aby na to malá neviděla. Potom zvolíme jeden zvuk,který uslyší a ptáme se: "Co to bylo?"- a malá ukáže co to bylo. Je to jeden z jejích nejoblíbenějších úkolů, udělá skoro kdykoliv, skoro bez chyby, a to jsem zkoušela i podobné zvuky
b)odpověď gestem nebo obrázkem(poznává dobře kamarádku, kamaráda, rodinu)

4.POMOC TÉMĚŘ NEPOTŘEBUJE
Poznávání členů rodiny na fotkách, dá vědět,že chce na tříkolku(zaplácá na ní), vypraví se ke dveřím, že se jí chce jít ven(né vždy je její přání splněno), ví,kam se chodí k babičce(a chce se tam za každou cenu dostat), uvědomuje si,že se jede do školky a těší se.Pozná některé(základní) postavičky z Madagaskar II(opravdu jí baví je poznávat-nejlepší je hroch MottoMotto,toho pozná vždy), maličko se pokouší o řeč, ale nevíme zda-li se nám snaží něco sdělit nebo jsou to jenom takové pokusy s hlasivkama.

Závěrem:
Já osobně si myslím,že pokud se na Klárku mluví jasně a srozumitelně(v jednoduchých a jednoznačných větách)rozumí celkem dobře.Zadané úkoly se snaží splnit.Lépe jí jdou velmi jednoduché úkoly.
Pro komunikaci s Klárkou je třeba používat krátké jednoslovné, maximálně dvouslovné pokyny: např.auto-chvilku pauza-startuj(natažení autíčka takovým provázkem, aby jelo), udělej bum(bác), počkej,pozor--pálí.
Klárka má problém s udržením pozornosti-většinou se nezvládne učit déle než půl hodinky(a spíš míň).A to jí to ještě musí jít a bavit.
A má malej rekord-u známých na návštěvě se koukala na TV(Vinettou)a vydržela to - z podlahy v kleku asi třičtvrtě hodiny.


VŠE OKOLO POHYBU,HRUBÁ MOTORIKA

Tak tady to bude bez zhodnocení,co sama a co s dopomocí-sama totiž nemůže skoro nic. Tady mi dost potřebuje.
Maličká je na tom takhle:
-vedená za ruce dělá kroky, vedená za 1ruku chodí také(o malinko hůř,ale jde to)
-leží(no to umí každej,že jo)
-jakžtakž sedí(spíš na těch patičkach ve W)

NEJVĚTŠÍ NOVINKA JE TO,ŽE UŽ OPRAVDU UMÍ JEZDIT NA ODRÁŽEDLE.(zkusili jsme i po silnici, no..měli jsme helmu ale stejně----boule jako zeměkoule nás neminula-z kopce to jelo jedna báseň, máma hnala, a jé nemá to brzdy).Vzhledem k nastávající zimě jsem odrážedla umyla a přesunula je dovnitř,aby nezapoměla)
SEBEOBSLUHA
1)POTŘEBUJE POMOC
a)je-li vysazována pravidelně(cca po 1hod) na nočníček vydrží suchá, někdy hlásí šííí-šííí(spíš míň, než víc). Nejde to s kalhotkama(pravidelně je počůrá), plenku kupodivu ne.
b)oblékání - nelíbí se jí, zdržuje, a brání se mu
2)POTŘEBUJE POMOC S VÍCE NEŽ POLOVINOU
a)hlásí velkou potřebu-ee,dává ruku k nosu, nehoda se stává spíš méně a víceméně mojí vinou, že jí nevidím nebo neslyším
b)jídlo-dám li jí do ruky plnou lžičku,je ona schopna si ji dát do pusinky a vyjíst z ní obsah.
3)POTŘEBUJE POMOC S MÉNĚ NEŽ POLOVINOU
a)svlékání(umí si vysvléct ponožky, tričko, a i sundat plenku)
b)když jí dám na na malé kousky nakrájené potraviny, umí si je sebrat z talíře a sníst je
4)POMOC TÉMĚŘ NEPOTŘEBUJE
a)zapne a vypne cokoliv,co má dostatečně velký(alespoň 1 cm)"čudlík"
b)zhasne a rozsvítí na pokyn(zhasni, rozsviť)-my jí přitom máme na ruce, máme vypínače vysoko
c)zbaští sama tatranku, hranolky

Ještě stojí za zmínku jedna zajímavá věc a to je pití. Klárka umí pít ze všeho(z lahvičky, z nápitěnky, z brčka, dokonce i z hrnečku-používáme plastový nebo plecháček)
Lahvičky a nápitěnky si drží sama, já akorát kontroluju kolik toho vypila(přepíjí se)
Hrneček držím já, jen v létě jí ho občas půjčím(jen s vodou-štáva lepí a blbě se meje z kočárku).Vypije z hrnečku dost, ale strašně přitom bryndá.
A teď k brčku-hrozně dlouho jsme bojovali a pořád to nešlo. Pak jsme koupily lahvičku s brčkem a nešlo to zas. Pak jsme objevili krabičku s džusíkem a brčkem a najednou jí to šlo skoro samo. Bylo mi to divné, tak jsem zkoumala jak je to možné. Ona si tu krabičku přimáčkla a džusíček tekl úplně sám přímo do pusinky, žádná námaha. Tak jsme trénovali pořád z větším brčkem dál. A jednou jsme byli u Mekáče, a tam byla s brčkem coca-cola, no a helemese už jí to šlo. Takže brčkem, brčkem umí pít jenom coca-colu od Mekáče(možná i jinou, ale já jsem matka kruťa, mají colu jen na oslavě a ještě ne vždy).




KLÁRKA MEZI LIDMI

Tady je zase ucelené psaní. Je to o integraci a o kamarádství. Klárka je zaintegrována (zařazena) do dětského stacionáře Človíček pro děti s kombinovaným postižením(takže pro nás). Tady se učí, tady cvičí, tady má vířivku. Líbí se jí tu, nepláče. A teď to nejlepší, je tu 3x v týdnu 4 hodiny beze mě.
Navštěvovali jsme také Mš Začít spolu(teď na podzim máme pauzu, máme spoustu vyšetřeních a čeká nás ta operace nohy),kde se Klárka jedenkrát týdně(ve středu)společně se mnou zůčastňovala "dne v MŠ". Já (máma) jsem v podstatě fungovala jako její asistentka. Klárka se moc hezky snaží,ale také se trošku bojí(ač není nejmladší je rozhodně nejmenší). A dětičky ty jí mají rády(přestože jí někdy vědomě i nevědomě ublíží).

Vize: Chtěli bysme dosáhnout cíle 3+2(tři dny ve stacionáři, 2dny v mateřské školce). Nebo můžeme od Klárčiných 5ti let chodit do stacionáře(a nemusíme denně) do přípravky do školy(a to teda budeme určitě).

Ale Klárinka nemá jen stacionář a školku, má také kamarády a kamarádky u nás(na vesnici). S těma se snaží o kontakt, přivolává je k sobě pískáním, houkáním,křikem a s radostí se s nimi vítá a směje se. Každá návštěva u nás(nebo nás u někoho) jí těší(no alespoň,že tak)..
Někdy trošku napodobuje. Na hřišti, když budou všechny děti stavět bábovičky a dávat písek do kyblíčku, tak si to asi taky zkusí(málokdy se jí to povede, ale já vidím,že ví,co s tím). Jezdí s nimi na skluzavce(já pomáhám a dávám bedlivý pozor),někdy jí svezou větší holky(to je pak radosti). S chutí obtěžuje Aničku(ségru), když jsou spolu doma, neustále si kontroluje,co Anča dělá....a jestli neodchází.
Když jí totiž ségra odejde a ona musí zůstat jen se mnou(nebo s tatínkem), přesouvá se ke dveřím a tam pláče a chce, abysme šli za ní(no a to má smůlu, ségra už je "velká",ta už chodí ven většinou bez nás).

HRY,HRAČKY A HRANÍ SI

1)JEN S POMOCÍ
a)staví komín, používá lego
b)dává něco do něčeho(kostičku do krabičky), zkoušíme dělat na střídačku, jednou Anička, jednou Klárka a moc se nám to nedaří, střídat se Klárka nechce

2)POTŘEBUJE POMOC S VÍCE NEŽ POLOVINOU
a)chová plyšáčka
b)vozí kočárek s panenkou(musím dávat záchranu-kočárek je malej a lehkej, aby se nezvrátili)

3)POTŘEBUJE POMOC S MÉNĚ NEŽ POLOVINOU
a)zapne dětstký počítač
b)bubnuje na bubínek(někdy obouruč a najednou, někdy jen jednou rukou, někdy ruce střídá)
c)klepe dvěma předměty o sebe(doma je oblíbená měchačka s takovým plátkem od síta na halušky)

4)POMOC TÉMĚŘ NEPOTŘEBUJE
a)jezdí si po podlaze s autíčkama(no, jo máme je taky, aby si Mišánek měl s čím hrát,když ho hlídáme)
b)posílá si s námi míč(spíš menší)
c)přesune korálky ze strany na stranu
d)odepíná z tabulky věci na suchý zip
e)věci,co mají šňůrku zvedá a dává je do vzduchu
f)hračky co vydávají nějaký zvuk


A to je konec....................................................................né to ještě není úplný konec...................
....................to je vlastně teprve začátek.


A tady jsem s mými "hnacími" motory:

Já a Míša(tety, mamči ségry prcek-10měsíců)Plíša



a tady jsem s Ančou-jdeme k babi, to se máme.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tuška Tuška | E-mail | Web | 28. října 2009 v 0:35 | Reagovat

MOc hezky a uceleně napsaný, Aleno!!!
Klárka je teda fakt šikovná.

Já se obávám, že Ninuška toho více než polovinu ještě vůbec nedokáže  :-( .

Snad se taky už trošku rozjede.

Aleno, hezky sis rozdělila ty kategorie ... to je užitečný, člověk se v tom už pomalu ztrácí  8-O .

Vy jste měli trošku výhodu v tom, že se vám věnovali všichni ti odborníci už od začátku. To já začla plašit až v roce a půl, ale pořád jsme ještě doufali, že je malá jen líná. No a až ve 2 letech nám definitivně došlo, že máme velkej problém.
Jenže všechny termíny vyšetření byly na dlouho, takže k pořádnýmu psychologovi jsme se dostali víceméně až ve 3 letech. NO krize!

TAk moc držím palce, ať se vede stále lépe a Klárinka ať je stále šikovnější!!!! Papa  :-)

2 Tuška Tuška | E-mail | Web | 28. října 2009 v 9:03 | Reagovat

Jo a ještě jedna pochvala Klárince - ta doba, co vydrží koukat na telku - to je úžasný!!! Naši malou televize vůbec nezajímá. Sem tam něco akčního zbystří její pozornost, případně při počasí na Nově ty červené a modré kruhy nebo kuličky, které jsou losovány při sportce ... no jo. Mně se hned zdálo, jak jsme se seznámily, že je Klárka šikula a taky je!!!! ;-)

3 Tuška Tuška | E-mail | Web | 28. října 2009 v 9:07 | Reagovat

Aleno, ještě jedna věc. Nevím, jestli to znáš, možná to takhle chceš, ale když jsou články dlouhý, tak je odděluju takovou čárou, nevím teď , jak se to jmenuje, aby celou hlavní stránku nezabíral jeden článek, ale bylo to přehlednější - od každýho článku úvod a pakmsi to lkaždej může rozbalit, kliknutím na něj.

Ten oddělovač je normálně při psaní článků nahoře na tý liště, jak jsou tlustý písmo a vkládání fotek ... a tak. Vypadá to jako rovná čárka ( --- ), kterou vložíš (klikneš na ni) pod text, kde to chceš oddělit.

Tak jen tak, možná to víš, tak se omlouvám,že jsem takovej radil!!!  ;-)

4 Alena Alena | E-mail | Web | 28. října 2009 v 23:58 | Reagovat

Tuško, Klárku začla televize zajímat až ted, těsně před 4tým rokem, předtím jakoby neexistovala.
O oddělovači vím,ale chtěla jsem to tu nějakou dobu mít celý,pak to zase upravím(když nezpomenu :-) ). Od začátku se nám věnovali kvůli tomu,že díky vadě bylo jasné,že by nás měli někam konkrétně směřovat. A vy máte pořád otevřený vrátka k tomu,že Ninuška hooodně dožene. A možná zrovna za rok bude už hoodně daleko před Klárkou. Vždyť je taky šikovná.

5 tanzi tanzi | E-mail | 29. ledna 2010 v 22:02 | Reagovat

přidávám se s chválou jak krásně přehledně máte vše popsané.
Klárka se zdá šikulka zvědavá, věřím že bude dělat pokroky vám ku radosti.
Tanzi

6 by by | Web | 10. listopadu 2011 v 12:31 | Reagovat

PROSIMTĚ TY TVÉ DECKA TO ANI VSECHNO NEVI TAK RADČI UČ JE NEŽ POUČOVAT OSTATNÍ :-?  :-x  :-x  :-x  :-(  :-(  :-(  8-O  8-O  :-!  :-!

7 Sikorka Sikorka | 10. listopadu 2011 v 16:05 | Reagovat

[6]:
Prosím Tě, přečti si ještě jednou celý článek.
Aby ti bylo jasné,kdo koho učí či poučuje.
Nepoučuji ostatní. Rozhodně ne tímto článkem.
A to,že píšu jak se učíme je moje věc. Můžu. A nemusím.

8 Hanka Hanka | 5. prosince 2011 v 12:47 | Reagovat

Moc se mi blog líbí. Zajímavě a statečně popsáno. Velmi fandím, aby se Klárka dál dobře rozvíjela.
Hanka

9 :-) :-) | 14. listopadu 2012 v 17:23 | Reagovat

No, ty toho evidentně taky moc nevíš. Máš aspoň učnák?[6]:

10 :-) :-) | 14. listopadu 2012 v 17:25 | Reagovat

-výše napsané patří ke komentáři č.6[9]:

11 :-) :-) | 14. listopadu 2012 v 17:26 | Reagovat

sorry-k č.5-no k tomu debilovi, co si hraje na chytrýho, no[10]: 8-)

12 Sikorka Sikorka | 14. listopadu 2012 v 19:24 | Reagovat

???
Takových je,co si hrají na chytré:-):-). Možná jsou,možná nejsou.

Předpokládám,že je opravdu myšlen komentář č. 6, ne č. 5.

Komentáři č. 6 jsem odpověděla, dál to prosím všichni nechte být...není to žádný poučovací článek, je to o tom jak moje mladší postižená dcera pracuje.

Je to článek pro Vás k přečtení(pokud si ho přečíst chcete), pro mě k užitku, zhodnocování pokroků a tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama