H O L K Y S I K O R K Y
o Klárce a o Aničce,jejich mamince a trošku i tatínkovi,veliteli malých hasičů
pozadí blogu: staženo ZDE

Kontakt na autorku blogu - Sikorku tu: SikorkaAlena@seznam.cz


ČISTĚ PRO INFORMACI - NA KLÁRKUNENÍ VYHÁŠENÁ ŽÁDNÁ SBÍRKA!!!!


Únor 2010

Pohádka o ovladači:-)

28. února 2010 v 22:19 Total brutal
Žil byl v chaloupce ovladač. Nežil sám, měl ještě dva ovladače kamarády. Ale ač byl nejmenší, byl ovladač,velitel. Ovládal totiž set-top-box(nevím jak se to píše, prostě tu krabičku,pod televizí,která umožňuje příjem digitálního vysílání).
Byl nejoblíbenějším nástrojem pana Romana, který byl bez něj jako bez ruky. Dva větší ovladače byly také príma-zapínaly dvd přehrávač a televizi, ale tenhle ten malý ovladač byl prostě nejlepší.
No a ten se ztratil.
Paní Alena(manželka pana Romana) sleduje na tv pouze jeden program,který si zvolí a ani při reklamách nemá potřebu zběsile cvakat, takže svojí lhostejností,k tomu,zda ovladač někde je či nikoliv, svého muže neskutečně vytáčela(paní Alena není líná se 1-2x za večer zvednout a televizi si přepnout manuálně).
Pan Roman ale cvaká s ovladačem rád. A teď ho nemá. Brzy z toho bude mít asi těžkou depresi.
Rozjel tedy veliké pátrání...
...odpoledne nebyl doma, bylo jasné,že mu ho buď nehodné členky domácnosti(manželka a dvě dcery, zlomyslné osoby, všechny tři)schovaly nebo ho použily a někam odložily a bylo jim jedno kam,případně ho někdo ukradl...
přemýšlel, celý den byl na šichtě, ráno se s ovladačem,který spokojeně ležel na stole, loučil. večer přišel a ovladač nikde....
Poťouchlice poťouchlé, tři ženy domácí, se odmítaly do aktivního hledání ovladače zapojit. A ještě se mu posmívaly...No a byla je navštívit babička. Zdalipak si ho babička neodnesla,honilo se mu hlavou, zeptat se ovšem obával(babička je matka ženy Aleny,a asi by pro podezření z krádeže ovladače neměla moc pochopení.....dcerunku by sice nejspíš sprdla,že je zlá na svého hodného muže,ale to by nalezení ovladače moc nepomohlo...naopak žena Alena by byla schopna schovat ovladač třeba na celý týden, a ještě se tím dobře bavit..). A k čemu by babičce byl? Jedině,že by ho přinesla dědečkovi. No ten by se jistě zaradoval, k ovladači má skoro stejný vztah jako muž Roman. Vzal by ho do ruky, no a už, už by cvakal...a ono nic............muži Romanovi je jasné,že tudy cesta nevede.
Začíná vyhrožovat trestem. Potrestá svojí ženu, jestliže se ovladač nenajde...Vyhrožuje zle, ale ženě je to jedno, píše něco na pc(asi maily,jako obvykle,zřejmě s někým-nejspíš nějakou spřátelenou matkou z okolí,nebo možná i z druhého konce republiky)probírá úspěchy a neúspěchy mladší a starší dcery(a to má ve vsi sousedky, s kterýma to probírá také, s těma ale živě, u kávičky...a domácnost ...ta teda vypadá...asi normálně, jako všude kde jsou děti, no jo,často míváme rozházené hračky)...
Muž Roman vidí,že ovladač je asi ztracen navěky. Možná si sbalil batoh a říkal něco o Rakousku(už to chudák s těma ženskejma také nemohl vydržet). Zahajuje proto minutu ticha. Ještě se jde podívat na zahradu,co kdyby náhodou...ho ještě chytil u vrat.
Ne ovladač muž Roman u vrat nechytil....Ovladač se stále nachází na nám neznámém místě:-)

Až ho najdeme,dám vědět,kde byl i kdo ho našel:-).

Příběh

28. února 2010 v 21:15 Total brutal


"Dašt rozpravá oknám svoj ospalý príbeh beze slou, bolí v ňom i smiech......"(je to asi od Teamu, zpívá Habera)


Potkávám a potkávala jsem jí často. Mamču s malou holčičkou. Znám jí nejspíš odjakživa. Odmala.

A nevěděla jsem.

Nikdy jsme si nebyly nějak blízké. Je to prostě známá. A jí a její holčičku jsem potkala na cvičení.

Dali jsme se do řeči, obě jsme měly chvilku času, před tím, než začneme. Chválily jsme si holčičky:-), když mi řekla,že ta její holčička není jako ostatní dětičky. No moje taky ne, tak co.

Její holčička na tom není vůbec dobře. Má nejhorší stupeň (4)downova syndromu(s největší pravděpodobností bude ležák,nebude chodit, nebude mluvit....a má těžkou srdeční vadu,která se nedá operovat, prognóza je tak šest let:-(((..)

I ona- máma- má - downův syndrom(ale postižení je velmi lehké, vlastně žádné), Koukala jsem jako blázen. Nikdy nikomu nepřišla jiná. Co já vím,tak školu má normální základku, pak se vyučila, pak si při práci dodělávala maturitu,pak otěhotněla, prostě zvládala,to co zvládají ostatní a nebyla outsider(vždycky asi tak průměr), zvládala to, co zvládají normální(i když kdo z nás je, a co je to normální, že jo?) Možná jí někdy déle trvalo,než něco pochopila,ale pochopila to vždycky.

Jak je tedy možné, že se na to se na to nepřišlo hned když byla malá.? Tak to nikdo neví.
A ona sama je za to ráda-chce si ten normální život, který žila dosud nechat.
Nechce se najednou stát "postiženou"- i když jí vlastně je. I když její holčička není a nebude jako ostatní děti.

Tak já jí držím palce,aby to co nejlépe zvládly-obě dvě.
Obrázky na profil lidé.cz








Total Brutal:-)

28. února 2010 v 21:07 Total brutal
Někde jsem četla(ani už nevím,kde):
Víte co je to totalbrutal??
Zapít prášky na spaní šaraticí:-)))

Moje nová rubrika je také takové Total Brutal.
Tady si budu uveřejňovat články,které jsou pro mě(pro někoho třeba ne) na hraně. Články,které jsem chtěla napsat a taky je napsala. Ale jsou to články,které bych, mít tady na blogu tu možnost,nejspíš zamkla a pustila k nim jen někoho.

Jsou to články o životě a ze života. Jsou to články o lidech se srdcem a i lidech lhostejných, dokonce i o lidech(z mého pohledu)zlých...

Co mi ke zřízení nové rubriky vyprovokovalo?
Tento týden mi na e-mail přišel nepodepsaný dopis(z mého blogu, vzkaz autorovi). Nepodepsaný(á),budu jí říkat třeba Fridolína, můj blog považuje za přehnaně optimistický. Žádné negativní zprávy, jen samá sluníčka. ....
tady vám odcituji kousek z jejího mailu...."váš blog se mi líbí, je pěkný po psané i grafické stránce, ovšem nevěřím,že život s postiženým dítětem je tak "v pohodě" jak píšete.......já osobně bych v tom,že mám postižené dítě žádná pozitiva neviděla, spíš bych měla pořádnou depku"

Tak je rozhodnuto, články, u kterých jsem váhala, zda zveřejnit nebo ne, budou zde, v rubrice Total Brutal. Zveřejním je.
Ten mail,co mi ona dotyčná poslala mi dal poslední impuls,který jsem k tomu potřebovala.


Pomsta bude sladká/Ano šéfe III.

27. února 2010 v 22:39 Ano,šéfe:-)



Vařím, vařím často a rozhodně se nedá říct,že vařím nerada.
Ovšem nepotřebuji k tomu odborného poradce(někdo kdo vaří v podstatě od svých třinácti let, fakt už moc radit nepotřebuje).

Jenže já toho poradce mám. Je to můj muž.
Náš tatínek je totiž kritik. Odjakživa. Máloco se mu líbí. Nejraději ovšem "hodnotí" moje vaření a uklízení(vařit umí, ale rozhodně ne lépe než já-teda povedl se mu ten guláš, to jo, to se musí nechat,ovšem k tomu aby se cítil jako král kuchyně a vedoucí interhotelu ho to neopravňuje,
a co se uklízení týče,k tomu se nežene).
Ale ví. Jak on sám by to udělal lépe. Né lépe, nejlépe, rozhodně o hodně líp než já:-).

A já na něj vyzraji.

Pauza:-)

27. února 2010 v 22:13 Střípky všedních dnů

Mojí pauzu v blogu nezpůsobila nemoc,
nezpůsobila jí ani nechuť psát, naopak, mám rozdělaných docela dost článků.

Mojí pauzu v blogování způsobil tatínek s Aničkou.

Jak nám to sluší??

20. února 2010 v 22:56 Jen tak pro radost
Jak jsem tak s Klárkou doma, vymýšlím co jí udělám ze stále delšími vlásky. No nevím.

Ne,že by jí culíčky neslušely, sluší.
Tedy,ne že by jí culíčky neslušely:-), sluší,to se musí nechat. Ona je ale, jak je vidět na fotce opravdu nemusí.

Ale je tady někdo,kdo po nich touží

.....a nosit je nebude

Když viděl,že má Klárka na hlavě sponku, tak po ní také hned toužil. A jak ochotně si nechal pročesávat své vlásky(má jich asi osm-no víc teda, ale ne o moc). I sponku si nechal nasadit a nesundaval si jí. A jak mu panečku, sluší.

Babo raď:-)

20. února 2010 v 22:42 Jen tak pro radost
Maškarní. Bude u nás za týden, samozřejmě a už se na něj těšíme. A máme pro vás hádanku.
Jakou bude mít Anička jakou masku?

Už byla za :
Večerníčka
Hříbka
Čarodějku/kouzelnici
Včelku
Kašpárka
Batmanku
i za Červenou karkulku
a Selku
...........z výše uvedených nepůjde asi za nic.....................i když.....................jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

V kurzu je nyní:
Za bezdomovce(já jsem těžce proti).
S kamarádkou Terkou jedna za bílou a druhá za černou paní
Za Xenu(mám z mladých let bezva korzet, ten by na to krásně šel:-)).
Tak co myslíte?

A jen tak pro zajímavost.
Klárka byla poprvé předloni,ve dvou letech, to byla za Kašpárka
loni byla za pavoučka(koupila jsem jí v sekáči masku za 50Kč)

no a letos bych jí mohla celou ovázat, dát do krabice a máme masku mumie jako vyšitou. Né,dělám si legraci, Klárka samozřejmě s nemocnou nožičkou zůstane doma. Maškarních bude ještě plno.

Ráda bych podotkla-na výše uvedené fotce nehledejte žádnou nápovědu-je to jenom jako ilustrace k článku.
A vy,kdo víte(ségra!!!)nehádejte:-)
A to za co Anička nakonec šla se dozvíte na začátku března:-).

Ocenění

20. února 2010 v 22:35 Jen tak pro radost

Ve středu ve 23:37(no opsala jsem datum zveřejnění:-), co je u článku) zveřenila Lucka-Tuška,že jí byl oceněn Blog. A že oceňuje i blogy jiné.

LUCKO, DĚKUJI TI,ŽE JSI OCENILA I TEN MŮJ. VÁŽÍM SI TOHO, FAKT.
a přiznávám, mám z toho opravdu radost:-), a jakou.


Tak tady je: Ocenění




Toto ocenění proplouvá internetem už dlouho:-).

Pravidla jsou taková:
Zanechte jméno a odkaz na toho, kdo Vám dal toto ocenění na svém blogu.

Pak nominujte 5 blogů, o kterých si myslíte.že si ho zaslouží.





A i já předávám ocenění dále:
Za prvé ocenění ode mne dostává blog Pisárky o dceři Juliánce, která se narodila před dvěma lety s Edwardsovým syndromem. Za to, jak dobře je o Julču postaráno, za to,že ukazuje,jak dobře a normálně se dá žít s handicapem.

Za druhé oceňuji stránky o Apert syndrom za výborné zpracování.

Za třetí oceňuji Blog Alenčiny zápisky
na pise.cz, který ftipně píše mamča dvou malých špuntů, a kam si fakt ráda chodím číst. A taky proto,že Alča je moje jmenovkyně:-).

Čtvrtou cenu dávám Kudláčkovi,za jeho perfektně zpracovaný web o houbách:-). I když ti nepíšu komentáře, každou chvilku u tebe nakukuji:-).

A pátou cenu dávám ať se Vám to líbí nebo ne, a ač vím,že už jich dostala moc, Žlababě(Janě Makovcové) za web Postižené děti.cz, oceňuji její obchod, oceňuji to,že z jejího ze začátku soukromého webu se najednou stal takový kolos,kde si mi mamky postižených dětí můžeme vyměňovat tolik zkušeností....

Tuhá zima

20. února 2010 v 22:32 Jen tak pro radost


Tak je letos ta zima nějaká tuhá. Z hor jsem přijela celá zmrzlá,a to sem neustále pobíhala okolo sjezdovky, pořizovala fotky, popocházela, abych viděla,jak Anička jezdí.

A přesto, mi bylo jasné,že ta zima zimovatá nějak moc studí. A je taková bílá. Ladovská.


Tady je písnička od Nohavici,o té zimě:
(proč si koneckonců neuveřejnit video,když už jsem přišla jak na to:-)),že jo).


Pro děti není špatná, což o to,ty jsou z ní nadšený. Sáňkují, lyžují, a i bruslily, než se na rybníce i přes časté odhrabování poničil led:-))).

Ta tuhá zima je takováhle:

No jo, někde se ti ptáčci také najíst musí. A ráno,když mají krmítko plné, hned se ozývají a zpívají. I když...ještě aby nadávali....

Březen je za dveřmi:-), a sněhu po kolena. Halooo,kde je Jaro?!?!?!?!

Anička na horách

20. února 2010 v 22:27 Aniččino-ze života skoro puberťačky
Tak dneska(v sobotu 20.2) jsem si vyrazila na hory.Já, já sama. Jupíííí.

Ne teda úplně sama,ale s kamarádkou.

Jely jsme se podívat na naše děti,co jezdí s Alpinkou:


Klárku mi přišla hlídat babička(a ségra s Míšánkem se teda taky přišly podívat a s Klárinkou si pohrát). Ještě,že tak.


Tak takhle závodily:

A takhle je na horách krásně
Lyžuje se, čeká se fronta, lyžuje se, odpočívá se,
jen je škoda,že dnes nebylo jasno

14.2.2010-jen tak normální den:-)

20. února 2010 v 22:09 Jen tak pro radost
Můj muž dle něj americký zvyk, svátek Valentýna, neuznává.

Mě se teda líbí, ale takový,jaký by měl být původně. S předáváním a posíláním Valentýnek, ale anonymních, tak je to prý správně, aby to mělo svoje kouzlo.
Nicméně, muže o dárek k Valentýnu neuháním. ..Ani se neurážím,když nic nedostanu(koneckonců 14dní před Valentýnem máme výročí svatby,tak se kytky dočkám tak jako tak:-)).

Letos to ale bylo jinak. Na naše výročí jsem byla s Klárkou v nemocnici, takže se tak nějak vypustilo:-).

S Klárkou nikam nemůžu. Tak si tak sedíme zavřené doma a mužskej jel nakupovat. No, byla bych jela já, ale ohlásily se švárojc na návštěvu, takže připravit nějaké malé pohoštěníčko,to zbylo na mě. Nevadí mi to, tyhle věci dělám docela ráda.

A mezitím jsem vyslala mužíčka na nákup. Nakoupil snadno a vrátil se s kytkou. No potěšilo mi to,ne že ne. A říkám,co že jsi mi koupil kytku k Valentýnu, vždyť ho nedržíme a já pro tebe nic nemám(kde taky něco vzít,když jsem skoro pořád doma a vím,že on teda Valentýn nedrží)

Načež on povídá. Já jsem ti tu kytku nekoupil k Valentýnu, máš jí ode mě jen tak! Víš, jak jsem nakupoval,tak skoro každej chlap měl v košíku kytku, tak mi bylo blbý abych ti jí nevzal taky.
No ať to bylo jak chtělo, kytka byla fajn.

Koupil mi karafiáty, ty já mám moc ráda.

Tady je kytka, kterou jsem dostala na Valentýna, ale není k Valentýnu:-)))).


Šprti:-)

14. února 2010 v 10:10 Aniččino-ze života skoro puberťačky
No i u nás bylo vysvědčení.

Dopadlo,jak jsem čekala.

No není šprt. Ve škole jí nejvíc baví družina, tělocvik a výtvarka. Umí lyžovat, chodí cvičit, umí bruslit,...na kole lítá jako drak.
Ale student není, to teda opravdu ne:-).
No oni ty sportovní typy,zase studenti až tak nebývají, no. A co, když jí ta škola zas až tak nepůjde, tak se taky nezhroutíme.
Ono koneckonců řemeslo má zlatý dno:-))).
(a stejně si myslím,že kdyby zabrala a víc se učila,tak by z ní mohla být...třeba paní učitelka-ona tedy chce být lyžařskou instruktorkou nebo kuchařkou)

Už letos v pololetí měla jednu dvojku( z češtiny, matematika jí jde sama a ostatní předměty bere paní učitelka s rezervou:-)).

Tady je fotodokumentace:



Operace noha? Byla v únoru- II.Díl

13. února 2010 v 23:46 Klárka - diagnoza Rethoré
O tom, jak jsme byly přijaty na Bulovku.

O tom,jak jsme tam ležely,
O tom,co s námi dělali:-)¨

Dne 19.ledna 2010 jsme nastoupily do Prahy na Bulovku, na operaci kyčle. Chvilku trvalo,než se vyřídil příjem, ale sestřička brala napřed malé děti(děkujeme) a tak to nebylo tak hrozné.
Na příjmu jsme byly před osmou hodinou a na oddělení jsme se dostaly kolem půl desáté. Nikde jsme nečekaly déle než půl hodiny.


JAK TO CHODÍ NA BULOVCE


Modrá je dobrá!!!!!

11. února 2010 v 21:51 Jen tak pro radost
Mám nový design. No jistě jste si toho všimli, všichni.

Zdálo se mi,že těch růžových blogů je nějak moc.
A koneckonců,už růžovou nechci, okoukala se mi.

A modrá, modrá je dobrá.
Prostě mám ráda modrou barvu, tak jsem se rozhodla,že budu mít modrý blog.

A TAKÉ TÍMTO ČLÁNKEM DĚKUJI VŠEM,KDO NÁM POSÍLALI POVZBUZUJÍCÍ KOMENTÁŘE,KDYŽ JSME BYLY V NEMOCNICI.


A je to jasný!!!!!
Modrá je fakt dobrá:-)

Jsme doma

8. února 2010 v 21:55 Střípky všedních dnů


KONEČNĚ JSME DOMA. HURÁÁ.


KLÁRKA JE V POŘÁDKU, SÁDRU MÁ AŽ PO PRSA:-))).
(tu sádru až po prsa jí sundají v půlce března- no nějak to přežijeme, snáší to dobře-zatím, rozvaluje se doma na matraci z postýlky:-), a sleduje všechno kolem).

Jediné co nechce, jsou brýle. Zatím jsem tolerantní, mít je nemusí. Když teda nechce.

Reportáž z nemocnice samozřejmě bude(možná i do konce týdne).


Jo, a nechce se v té sádře vůbec chovat. Ještě,že tak:-).
(je v té sádře docela těžká).

A jak já jsem ráda,že už jsme doma.

Z nemocnice II.

2. února 2010 v 14:10 Střípky všedních dnů
Operace dopadla dobře.
Hurááá.
Klárka je dneska taková mrzutější,ale zvládá.

Pustí nás domů snad příští týden, nebudou-li žádné komplikace.


Z nemocnice

1. února 2010 v 14:12 Střípky všedních dnů
Zdravíme všechny z Prahy z Bulovky:-) Dneska -zrovna teď- Klárku operují, držte palce ať to dopadne dobře. Až budeme doma, bude určitě podrobná reportáž:-)z nemocnice. Všem posíláme srdečné pozdravy. Mějte se moc hezky, líp než my!