H O L K Y S I K O R K Y
o Klárce a o Aničce,jejich mamince a trošku i tatínkovi,veliteli malých hasičů
pozadí blogu: staženo ZDE

Kontakt na autorku blogu - Sikorku tu: SikorkaAlena@seznam.cz


ČISTĚ PRO INFORMACI - NA KLÁRKUNENÍ VYHÁŠENÁ ŽÁDNÁ SBÍRKA!!!!


Terorismus - téma týdne

15. dubna 2010 v 11:48 | Sikorka |  Povídky na téma týdne
Tak je tady zase vyhlášené:
téma týdne:Terorismus.

Tentokrát jsem toto téma pojala trošku jinak. Jako příběh. Příběh,který se mohl a nemusel stát.


JSEM TERORISTA...


Dobrý den,jmenuji se Mu-Nu-Fu a jsem muslim a bojovník. Vedu válku proti nepříteli, těm divnejm lidem,co nás nesnášení a nemají nás rádi.Jsem terorista,jak s oblibou všichni říkají. Je večer, den před mojí první akcí a já jsem v myšlenkách tak daleko od boje, od války.

Zavírám oči a rekapituluji svůj život.
Není to tak dávno a já jsem žil v jednom státě v Asii. Nebudu a ani nechci říkat o jaký stát se jedná, musím, chci zůstat v utajení.

A najednou jí vidím.Mojí minulost. Je tak krásná. Mám chaloupku, dobytek(takovou menší farmu,řekli by jste, ovečky, kozy, dva koně, a nějaké to drobné zvířectvo). Mám ženu a s ní mám čtyři děti. .. Uživíme se docela dobře, políčko je úrodné, jídla máme docela dost, obchody jdou. Děti rostou, jsou to tři kluci, ti už chodí do školy do blízkého městečka a dvouletá holčička. O ní, o mojí princeznu se trošku obávám, přeci jenom,holčičky to mají těžší, snad se mi podaří našetřit jí na věno, abych jí sehnal ženicha na úrovni,u nás se to tak dělá, někoho jí vyberu, snad vyberu dobře... i můj tatínek mi vybral dobře, bylo mi rovných 21let,když mi přivedli ukázat mojí budoucí ženu, a ona vypadala tak plachá, tak se bála...bylo jí tehdy teprve 15let,brali jsme se,když jí bylo 18...a já jí pořád tolik miluji, tak snad ani já se nespletu a vyberu pro ní dobře. Takového muže,aby se k ní hodil, aby s ním nebyla nešťastná..
Moje žena je doma,stará se o děti a o dům. Tady to tak je,ženy nechodí do práce. Některé ani neumějí číst a psát(ale počítat umí každá)....
Každý večer spolu se ženou sedíme v našem domečku, a koukáme na naše děti jak spí. Přemýšlíme,jestli už nám čtyři děti stačí nebo ne...nakonec se dohodneme,že ano, aby se měly dobře...
Jenže u nás je veškerá antikoncepce zakázána. A já bez "toho" nevydržím, a ani nechci žít v celibátu.Žena se směje, když se něco stane, zvládneme i to páté....

A pak uběhne rok a ano,žena má zase bříško,čeká naše páté děťátko. Tolik se těším. Ale když je moje žena asi měsíc před porodem přicházejí k nám vojáci. Zabavují nám políčko..prý na něm budou pěstovat "koku"-nevím vůbec co to je. Zabíjejí nám dobytek..prý je nakažen nějakou nemocí vodou z řeky,kam chodí denně pít.
Najednou máme 4děti,páté na cestě a nemáme nic. Jsme chudáci, budou z nás žebráci neuživíme se. Mám,ač jsem chlap, v očích slzy.

A tehdy se to stane. Velitel armády mi nabídne,že se mohu stát bojovníkem. Bojovníkem proti nepříteli,který nás nenávidí. Který způsobil infekci v řece...Mám pro to udělat jediné.Odstěhovat se i s rodinou do hlavního města(prý už tam je pro nás bydlení připravené)a počkat,než mi zavolají.

Nechci, nechci odpustit náš starý život, ale copak mám jinou možnost??Musím myslet na ženu a na děti. Všichni,koho znám, se vojáků bojí. Ale já se ,mnohem víc než vojáků, se bojím budoucnosti. Co když přijdou zase a zabaví nám dům. Skončíme na ulici. V hlavě mi to šrotuje. Tisíc obrátek. Otáčím se na velitele a kývám Souhlasím. Stanu se vojákem, bojovníkem. Pomohu "našim" vyhrát tu válku. Svatou válku. Zničím ho, nepřítele co mi o všechno připravil.....

Stěhujeme se do města. Není to tak hrozné jak jsme se báli. Všeho je dostatek. Armáda nám dává moc peněz. Pořizujeme dceři věno(a nešetříme na ní). Žena poprvé v životě rodí naše páté mimi(jásám je to kluk:-)) v porodnici. Sice bez komplikací, ale když se vrací domů ke mě, klukům a naší holčičce, je tak nadšená. Město jí fascinuje, uchvacuje,...Je tu také bída, samozřejmě, jenže nás se netýká, jsme boháči, vážení občané. Žena je ale tak úžasná. Hodně nám zbývá, a ona chodí podporovat místní sirotčinec, šije pro ně oblečky...já mám dost, tak se podělím. Tolikrát jsem děkoval Alláhovi,a také tatínkovi,že tu úžasnou bytost vybrali právě pro mě.

Jeden z našich synů chytí úplavici,tady je běžná, já jí také prodělal a jeden z mých mnoha bratranců na ní kdysi zemřel, stav syna je kritický, odvážíme ho do nemocnice...a připravujeme se na nejhorší,jenže lékaři nám ho zachraňují, a já jsem tak šťastný. Díky bohu za město,za nemocnici,za civilizaci...

Jenže přichází,ten kdo zákonitě přijít musel, velitel armády. Mám si vzít pouze doklady, a jít s ním. Nechá mi ještě rozloučit se se ženou, a odcházíme do noci...
Odjíždíme na výcvikový tábor, stříhají mi dohola, dostávám "uniformu" ...a je ze mě voják.

Po měsíci fakt tvrdého výcviku nás zavolají. Vybírají nové bojovníky. Boží bojovníky. Posli našeho boha. A mě nevybrali. Je mi to tak líto. Příští měsíc makám mnohem víc, víc se snažím, víc zapojuji. Píšu dopis domů. A jsem za to potrestán. Bojovníci musí bojovat jenom za svobodu a na naši zem a nesmí se ničím rozptylovat. Rozjímám..a ano, jdu se kapitánovi omluvit. Omluva je přijata a já zase o něco více dřu. Na konci měsíce je zase výběr nových bojovníků. Třesu se. Tolik chci,aby mi vybrali.Jsem nejlepší a vím to.
Vybírají mě.
A mají pro mě odměnu. Vezmou mi do našeho hlavního města, podívat se,jak manželka a děti. Nesmím je sice navštívit,ale celý den je sledujeme. Jenom se koukám,od armády dostávají peníze,hodně peněz, a žena se má moc dobře. Sluší jí to,i když vypadá tak smutně.Děti rostou a nestrádají.Jsou divoké,krásné,chytré,moje. To je hlavní.

Odjíždím pryč ze země bojovat. Ale kde je nepřítel?? Kde jsou řady proti nám?? Jak se vlastně ta válka vede?? Kde je velitel, kde jsou zákopy.
A padám. Padám na zem. Bojuje se úplně jinak. Jsme bojovníci. Tomu pořád věřím. Jenže nejsme fér bojovníci. Jsem zákeřní. Jsme teroristé. Zabíjíme nevinné lidi. Fuj. Jsme živé bomby. Odpalujeme sami sebe,abychom zabili co nejvíce nepřátel. Jenže ti obyčejní lidé,které zabíjíme nám nic neudělali. Každý večer zvracím, je mi ze sebe zle. Kde to jsem a kdo vůbec jsem. Jenže,když přeběhnu k nepříteli(říká se tomu ambasáda),ten mi pomůže(má tu moc - Ru-chu-mu, můj nejlepší přítel, můj spolubojovník-to předevčírem udělal)zabijí ženu i děti. Možná kecají. Možná ne. Nemohu to riskovat. Nechci přijít o mojí rodinu. Raději zabiji cizí nevinné. Vím,že to není správné. Jenže správné tady není nic. Tady je všechno špatně. Chci být spravedlivý a nemůžu. Fér play tady neexistuje. Ru-chu-mu má také rodinu, je také z malé vesničky,jenže on zůstal jen se sestrou a matkou, ostatní jim zemřeli na tyfus.. A než odjel jeho maminka mu řekla...mysli hlavně na sebe..na nás zapomeň..Dlouho váhal,co udělá, nezapomněl samozřejmě..Ale doslechl se,že sestra utekla ze země..a nikdo neví,kde jí je konec..Ru-chu-mu doufá,že je to snad pravda. Nevím jak dopadl. Kde je mu konec. Třeba se mu opravdu dostalo pomoci.
Já ale nemohu udělat co on. Mám ženu. Mám děti. Ti si to nezaslouží. Ti musí žít. Nejde to,abych je obětoval.

Zítra to skončí. Mám si vzít bomby. To na co jsem se tolik těšil,se mi stalo břemenem. Půjdu k budově,kterou mi určili a tam se odpálím. Nikdo si ničeho nevšimne. Už mám připravené nepřítelovo oblečení. Dlouhou bundu,kam schovám bomby. V té budově dole je školka, v ní jsou děti. Doufám,že tam přijdu,až budou někde venku na procházce.. Nemohu je zabít. Nemohu si stoupnout k dětem, i když jsou to děti nepřítele. Nemají s tím nic společného. Už vím,jak to udělám. .. Vybuchnu dříve...Třeba nikdo neumře... Dokázal bych zabít nepřítele,ale opravdového nepřítele. Vojáka. Vojáka jako jsem já. Ale učitelka v mateřské školce voják není...Ani maminka,co tam vede dítě. Dokázal bych zastřelit prezidenta, vrchního velitele vojsk, jakéhokoliv politika....ale nemohu, fakt nemohu zabíjet děti...

Miluju svojí ženu, miluju svoje děti,..

a nenávidím armádu....
to co ze mě udělala...

Zítra bude konec...Už jsem to promyslel. Půjdu zezadu,řekl jsem veliteli, nikdo si mi nevšimne a do povětří vyletí i druhá budova vzadu.Velitel je nadšen. Bouchnout mám v osm ráno. Až budou všichni na svých místech. Jenže já vybuchnu o dvacet minut dřív(byl jsem přeci nejlepší, vím jak se taková bomba šteluje, přeřídím si jí)
Bouchnu v osm ráno. Ale ne tam,kde chce velitel. Bouchnu u garáží. Zabiji všechna auta, možná někoho kdo se tam zdržel....(ale třeba tam nikdo nebude)....



Doslov:
Následujícího dne bomba v blízkosti(u garáží)opravdu vybuchla. Při teroristickém útoku přišli o život pouze dva bezdomovci,kteří dle očitých svědků prohledávali v blízkosti odpadkový koš.
Všichni reportéři,co se dostavili na místo chvilku po výbuchu se shodují na tom,že na bomba,kterou měl terorista zjevně odpálit u budov selhala a vybuchla dříve než měla


-Čerpáno z: www.military.cz-


PS:Všechna jména byla smyšlena.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bella38 bella38 | 15. dubna 2010 v 15:01 | Reagovat

řekla bych moc dlouhý ale je to hezy pojatý 8-)

2 bella38 bella38 | 15. dubna 2010 v 15:01 | Reagovat

0-0

3 kerria kerria | E-mail | Web | 15. dubna 2010 v 15:32 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. Nic není jen černo-bílé.

4 blaidd blaidd | 15. dubna 2010 v 17:36 | Reagovat

Mě se líbí že je to dlouhý, a že nic není černo-bílé je taky můj názor. je to nádherný příběh, dojal mně.

5 Sikorka Sikorka | E-mail | Web | 16. dubna 2010 v 20:20 | Reagovat

To je přesně to,co jsem chtěla ukázat,že nic není černobílé.
A jo, je to fakt dlouhý(a to jsem to zkrátila).
A děkuji za pochvaly:-),potěšily mě, moc.

6 tanzi tanzi | E-mail | 17. dubna 2010 v 21:49 | Reagovat

Nebylo to dlouhé, mělo to sled..děj.
Neúprosný konec se blížil.
Nakonec vše dopadnulo..jak:-|..dobře?
Asi ano..tentokrát.
:(  
díky za ten článek

7 Mi-lada Mi-lada | Web | 18. dubna 2010 v 22:58 | Reagovat

Já u toho vydržela až do konce a dávám ti jedničku. :-)

8 Kačucha Kačucha | E-mail | 19. dubna 2010 v 21:59 | Reagovat

Myslím si, že takhle to opravdu chodí.
Bravo naprosto skvěle napsáno..... 8-)

9 Jitka Jitka | 4. října 2010 v 18:20 | Reagovat

Opravdu pěkná povídka... trochu mi připomíná Kunderu :-D , ale opravdu se povedla - nic není jen černé nebo bílé a navíc je to (možná) i celkem realistické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama