Na úvod...článek Říjen nenajdete za článkem září, kde byste ho předpokládali. Z nějakého neznámého důvodu se mi zobrazuje za červencem. Ať dělám, co dělám, prostě jinde se mi nezobrazuje.
To jen, že opravdu vím, jak jsou měsíce po sobě.
Listopad...A vše se točí kolem Klárky.
Když už tedy nechodí do školy, ať to má pořádný důvod, aneb jenom zánět nestačil...
Asi nedostanu titul matka roku..
První středu v listopadu si totiž Klárka opařila svojí pravou nohu. Stačila chvilka nepozornosti(připravovala jsem pro ní antibiotika) a páková baterie. No a už to jelo....
Nebo spíš už se jelo. Na pohotovost. Už už to vypadalo,že nás přijmou.
Nakonec ne, zkusíme zvládnout doma, rozhodl pan asistent.
Přístup skvělý, byla jsem překvapena, o chirurgii jsem slyšela zkazky různé. Buď jsem měla štěstí a nebo prostě lhali.
S převazy každý druhý, pak každý třetí den, daly jsme to.
Ještě, že Klárka považovala návštěvu chirurgické ambulance za zpestření dne.
I jednou se nám stalo, že na chirurgii bylo lidí víc... I rozhodli se v ordinaci vzít nás přednostně (dítě a převaz, ostatní byli dospělí). No našli se v čekárně tací, kterým se to nelíbilo (a já, když už o to jde, bych klidně počkala). Situaci ovšem nevyřešila sestřička, nýbrž rázná "cikánka", co seděla vedle nás. Zvedla se a všechny sprdla, že kde to jako jsme nepustit dítě a ještě nemocné(tím myslela postižené, chvilku před tím jsem se s ní bavila...jak říkám seděla vedle nás, a v nemocnici čas zrovna neutíká..)...a bylo ticho, nikdo ani necekl.
Děti nalezly koťátka, dvě. No nalezly. Děti viděly (alespoň tak mi to tvrdily), že zastavilo auto a koťátka vysypalo(nicméně možné si myslím to je, koťátka jsou krotká a mazlivá). No napadá mi, že bychom si je mohly nechat.
Jenže Blek se s nimi nesnese, pořádám tedy záchranou misi, snažím se umístit je do útulku.
Ha.
Na Svobodě zvířat mají jakýsi kočičí virus, plný stav, koťátka nepřijmou.
V kočce mezi lidmi taky plný stav. Nicméně dávají kontakty na útulky další, obvolávám, vzali by je kdesi u Prahy....dívám se do map je to tak 90km od nás (no a oni si pro ně nepojedou).
Dokonce dostávám radu, koťátka odvést k nějakému opuštěnému objektu (to by šlo, u nás za barákem je kravín) a ony, že si poradí. No....
Přemýšlím, že vezmu kýbl a koťata odvezu do sousední vsi. No fuj (to mi ani nenapadlo). Takže zůstávají u nás, ale na zahradě (Blek má prostě přednost - ten bydlí v kotelně), přikrmujeme je, vodu jim dáváme.
Nakonec si kočičku bere kamarádka(k nim se zatoulala) a kocour zmizel...(kočička ale nepřežila, přes vzornou péči, říkala kamarádka, že ráno byla v pohodě, a když přišla z práce už bylo po ní, no bylo to dost malé koťátko...a byl listopad).
