H O L K Y S I K O R K Y
o Klárce a o Aničce,jejich mamince a trošku i tatínkovi,veliteli malých hasičů
pozadí blogu: staženo ZDE

Kontakt na autorku blogu - Sikorku tu: SikorkaAlena@seznam.cz


ČISTĚ PRO INFORMACI - NA KLÁRKUNENÍ VYHÁŠENÁ ŽÁDNÁ SBÍRKA!!!!


Královské "reggae"

29. září 2015 v 22:00 | Sikorka |  Střípky všedních dnů
...aneb to vám byla procházka, vážení:-).

a jo, jo nevím jak se to reggae píše:-).

Sikorka chodí s Klárkou na procházky pravidelně, denně, většinou k večeru(no k večeru, tak od čtyř,půl páté do šesti:-)). I vyráží s Klárkou jako vždy i tento den, ale s Klárky se tentokrát stává Dupinožka (pojmenování dle skřítka z pohádky, protivného). Dupinožkování se projevuje tím, že Klárka odmítá sedět v kočárku. Chce, chce a chce jít pěšky. Nebo se nést za krkem(to by tedy chtěla asi ještě víc než tu pěší turistiku).
Takže vylézá z kočáru(aby vylezla zcela nelze, proti tomu je zabezpečená).
Jak to dělají tak roční děti. Jenže ty, když se naučí chodit pořádně, tak časem kočár přestávají potřebovat, ten půl rok se dá vydržet(Klárka na to bude jistě potřebovat času minimálně 10x víc). No ale Klárka se pořádně chodit stále nenaučila (stále k tomu potřebuje oporu).
To znamená, že...
Klárka jde se mnou za ruku a já druhou tlačím kočár, popřípadě, že Klárka tlačí kočár, který já přidržuji a řídím (při tom se občas houpe na madle, má silný svaly na rukou, udrží se s přehledem, sbírá kamínky - bohužel si je nechce nechávat na památku, chce je žrát, zajímá se o klacíky, ty naštěstí nežere....no a jiné podobné aktivity).


Tento den si usmyslela, že nejspíš celou procházku ujde pěšky. A bude tlačit kočár. Prvních padesát metrů to jde,fakt pěkně, až mi překvapuje,no raduji se předčasně, pak začíná dělat blbiny (ale tentokrát aktivita přiměřená, trhá trávu, co roste kolem cesty a hází si jí pod nohy a směje se tomu, sice nás to brzdí, ale já mám všechen čas světa...když dojdem jen půl kilometru a pak půjdem zpátky, tak mi to vadit nebude)

Ale jak se tak říká, každá sranda něco stojí, najednou, kde se vzal tu se vzal, Kubík. No Kubík je pes paní K.. Což o to, pes je to hodný, je to zlatý retrívr, leč paní K. má na jeho venčení poněkud svérázný názor. Semtam ho pustí do světa, proběhnout se po okolí (zřejmě jí pak vypráví, co kde viděl a jak se měl). Klárka má ale ze psů strach. Velký strach.
Raději se nechává usadit do kočárku.
Pes ale strach nemá(a rozhodně ne z Klárky),a navíc si nejspíš usmyslel, že je cannisterapeutický. Běží nám před kočárkem, stále nás konroluje a když jede auto, jde do silnice, auto zpomalí a štěkáním nás na to upozorňuje. Klárku to začíná bavit. Mě to sere bavit ani nezačalo.
Nejen, že to vypadá, že jsem kráva, co neumí psa vychovat a ještě s ním nezodpovědně jde bez vodítka, taky nechci aby ho něco zajelo (rozhodně ne přede mnou), i když můj pes to není....

V prapodivném průvodu(já, Klárka na kočárku a cizí signalizační pes)docházíme až k lesu, tam si myslím, že pes nás opustí, to se mýlím, nechává ho chladným i na loučce zelené pasoucí se srnec(buď už došlo ke střetu a pes prohrál, nebo jsme mnohem zajímavějším objektem). A nebo je až tak vycepovaný (no abych se nezasmála:-))....Houby nerostou. Jupí.




Vyrážíme na cestu zpět.
Provoz minimální, až do půlky cesty potkáváme jenom cyklisty(a ti psa nezajímají).
Klid před bouří.

Jsme tak v té půlce cesty zpět (ten pes u nás bude i bydlet? Co na to asi řekne kocour?), když se dočkáme. Už přijíždí ve svém krásném autíčku, brzdí (musí, pes mu samozřejmě skočil do cesty) a je rozčílen (já se mu nedivím, taky bych byla).
Zastavuje.
Stahuje okénko a řve na mě, proč si toho psa neuvážu. Snažím se vysvětlit, že se k nám přidal, není náš, je to Kubík paní K. a že pro cizí toulavé psy si běžně sebou vodítko prostě neberu.
Jenže čím víc vysvětluji, tím je pán rozčilenější.
Všiml si, že Klárka na kočárku není úplně asi v pořádku, rozčiluje se, že já jsem nezodpovědná, drzá(čím jako?) a ještě si doma hýčkám budižkničemu a darmožrouta (na kterého jdou peníze z jeho daní). Čím víc řve, a čím libozvučnější slova používá, tím víc se budižkničemovi a darmožroutovi, tedy Klárce líbí. Jeho projevem je nadšená, radostně výská. Zachovat tvář si nelze:-), no. Jako mě.

Načež se pán rozzuří ještě víc. A že prý se mu posmívám, schválně říkám špatně er, stejně jako on. Jo, tak, já si nejspíš neuvědomila, že ráčkovat v naší republice může nejspíš jenom jeden. Snažím se mu vysvětlit, že ne, že prostě taky ráčkuji, marně.

Královské reggee. Jo, přesně tak.
"Jo, jo, kdo není urozen, rychle je prozrazen, viďte Toníku", říkám mu.
Toníka oslovení vytáčí ještě víc než moje hrdelní r, rozkřičí se, že nás dá do televize, zbrunátní, startuje a odjížídí v dál, nejspíš do chatové osady(starousedlíka bych si myslím poznala, zas tak velký to tu není:-)) co je u nás u další vsi.

(a mimochodem během rozhovoru se pes ani nerozloučil a zmizel, zřejmě domů k paní K. vypravovat, co dnes zažíl).

Zdroj: youtube

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lentilka lentilka | 9. října 2015 v 5:24 | Reagovat

:-D
Jako promiň, to není nic proti tobě, ale zasmála jsem se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama